Kompozice…
Slovo úvodem
Do dějin kompozice zasahovala doba, výtvarný cit i věda. Ale nejdůležitěji se na nich podílela příroda. Příroda, jež nás a vše okolo obdařila vyváženými proporcemi, které lahodí oku. Stejně jako barvy svým celkovým vyzněním a vzájemnými poměry, působí na nás text v ploše různým způsobem, a to na základě rozličných okolností — poměrů textu a plochy, formátem papíru (plakátu, knihy…) apod. Stejně jako například v malbě nebo architektuře i v typografii je dobrá kompozice jedním ze stěžejních předpokladů pro tvorbu vytříbeného díla.
Kompozice — uspořádání textu, grafiky, fotografie či architektury ve vymezené ploše nebo prostoru. Určuje proporční vztahy jednotlivých prvků tak, aby spolu vzájemně harmonovaly.
V průběhu dějin umění se však názor na ideální kompozici výrazné měnil. Zatímco v renesanci byla oblíbená statická trojúhelníková kompozice, v baroku se celkový příklon k dynamismu projevil i v expresivním, výlučně nestředovém uspořádání. Ne tak při návrhu písma, kde naopak sledujeme sklon k větší statičnosti a rozumově podložené harmonizaci výrazu.
Dnes se v postmoderních uměleckých projevech setkáváme rozličnými přístupy — od naprosté kompoziční anarchie až po vytříbená kompoziční schémata. Je na každém jednotlivci, na kterou stranu se přikloní, každopádně minimálně v klasické sazbě knih (vyjma té experimentální) se studium a dodržování pravidel kompozice dozajista vyplatí.