Kompozice…
Zlatý řez
Je prokázáno, že určité proporční vztahy celku působí na člověka lépe, přirozeněji než jiné. Výtvarníci se snažili přijít na jistou obecnou zákonitost, jak co nejlépe dělit úsečku či plochu. Vzniklý poměr byl nazván zlatý řez. Nesčetněkrát se opakuje v přírodě okolo nás a lidské oko je na něj podvědomě zvyklé. Renesanční umělci vytvářeli svá díla často na základě složitých konstrukcí na zlatém řezu založených, jak dokazují mnohé dochované skici.
Jednoduchou konstrukci zlatého řezu ukazuje následující ilustrace. Není bez zajímavosti, že pochází už z 1. stol. před naším letopočtem.
Pokud bychom chtěli vyjádřit zlatý řez matematicky,
je třeba najít na jednotkové úsečce takové x, aby platilo,
že (1−x)/x = x/1. Z toho po
vyřešení rovnice vyplývá, že x = (√5−1)/2
x = 0,618...
V praxi tedy bohatě postačí pamatovat si zaokrouhlené číslo 0,62. Libovolnou úsečku pak rozdělíme v poměru 0,62 : 0,38 a dominantní prvek kompozice umístíme do vzniklého poměru. Zlatý řez je možno sestrojit pro každou stranu obdélníka, v průsečících potom získáme „zlatý bod“ — ideální místo pro přesné umístění dominanty. Těchto poznatků využijeme nejen v typografii, ale dobře nám poslouží také při komponování kresby nebo fotografie.
Nebylo by správné tvrzení, že se dobrá kompozice bez principu zlatého řezu neobejde. Často může být vhodnější uchýlit se ke kompozici podle středové osy nebo jiné, která se jeví za daných okolností zajímavější. Jedná se však o osvědčené pravidlo, jehož použití výsledku v mnoha případech jedině prospěje.