Písmo…
Klasifikace tiskových písem
Latinková písma se nejčastěji třídí podle klasifikace Mezinárodní typografické asociace (ATYPI). Protože však tato klasifikace písem nemůže vyhovovat všem jazykům a národním odlišnostem, používá se v České republice klasifikace typografa Jana Solpery (dřívější oborová norma 88 1101). Bere ohled na chronologický vývoj písma, ale hlavně se soustředí na jeho kresebné prvky, což umožňuje klasifikovat jak písma vzniklá v minulosti, tak písma, která teprve vzniknou. Vzhledem k dosti anarchistickému vývoji počítačového písma se jedná o neocenitelnou pomůcku k základní orientaci mezi abecedami a jejich efektivnímu používání.
Československá klasifikace tiskových písem obsahuje 11 klasifikačních skupin.
- Dynamická antikva
- Přechodová antikva
- Statická antikva
- Lineární písmo serifové
- Lineární bezserifové statické písmo
- Lineární bezserifové geometricky konstruované písmo
- Lineární bezserifové dynamické písmo
- Lineární antikva
- Kaligrafická písma
- Volně psaná písma
- Písma lomená
Písmo se dále třídí čtyřmístným číselným kódem. První číslo označuje klasifikační skupinu, druhé variantu základní kresebné verze, třetí číslo klasifikuje nakloněný řez — kurzívu (rozeznáváme tři verze — dynamická, přechodová, statická). Čtvrté číslo označuje zdobené verze.
A k čemu nám vlastně klasifikace bude dobrá? Tak například úpravce knihy by měl při návrhu knihy prestižního světového autora brát zřetel na dobu vzniku díla a v ideálním případě použít k sazbě abecedu z patřičného období (resp. novodobou modifikaci). Z úcty k českému autoru bychom pak mohli jeho knihu vysázet kvalitním českým písmem, aby byly všechny složky díla dokonale vyvážené a přirozené. Výběr patřičného fontu je pak otázkou nejen osobního vkusu, ale také znalosti historickýh proudů v typografii.
1.0.0.0 Dynamická antikva
Zahrnuje renesanční antikvy vytvořené od druhé poloviny 15. století do první poloviny 18. století a jejich novodobé modifikace. Používá se především jako knižní písmo pro krásnou literaturu. Pozdně renesanční písma a jejich novodobé modifikace jsou použitelné univerzálně.
1.1.0.0 Dynamická antikva benátská
Příčka u písmene „e“ je vždy šikmá.
1.2.0.0 Dynamická antikva renesanční
Charakteristika kresby: rozdíl v tloušťce hlavních a spojovacích tahů je u jednotlivých typů v různém poměru, ale vždy je podstatnou součástí tvarosloví písma. Osa stínování oblých tahů je šikmá (nakloněná doleva). Serify mají výrazně prohnutý nebo klínovitý náběh. Jednostranné horní serify jsou vždy šikmé, s výrazným náběhem. Šířková proporce písma je rozdílná.
1.3.0.0 Dynamická antikva pozdně renesanční
Vyznačuje se zvětšenou střední výškou a často též výraznější diferenciací ve stínování písmových tahů. Projevuje se snaha o maximální čitelnost a univerzálnost v sazbě.
2.1.0.0 Přechodová antikva
Zahrnuje barokní antikvy z druhé poloviny 18. století a jejich novodobé modifikace. V časovém i tvarovém vývoji vytváří přechod od dynamických forem antikvy, ovlivněných psanou formou, k písmům konstruovaným — statickým antikvám. Přechodové antikvy se většinou uplatní jako knižní písma s univerzální použitelností.
3.0.0.0 Statická antikva
Uzavírá historický vývoj knižního písma klasicistickými antikvami z konce 18. a začátku 19. století. Kromě nich zahrnuje jejich novodobé modifikace. Kresba všech písmových tahů má výrazné kontrasty v statické kresebné formě. Používá se především jako knižní písmo pro krásnou literaturu.
3.1.0.0 Statická antikva didotovská
Charakteristické prvky kresby: velký rozdíl v tloušťce hlavních a vedlejších tahů. Osa stínu u oblých tahů je vždy svislá. Serify jsou vodorovné, vlasové, bez náběhu (u modifikací výjimečně s mírnými náběhy). Svislé serify mají geometricky konstruovaný zaoblený náběh. Šířková proporce není diferenciovaná.
3.2.0.0 Statická antikva anglická
Vychází z klasicistické antikvy 19. stol., která má v Anglii odlišnou tvarovou modelaci i zabarvení než písma téže třídy a doby v Itálii, Francii či Německu. Má tvarově živější stavbu znaků a výraznější serify s oblými náběhy k vedlejším tahům.
4.0.0.0 Lineární písmo serifové
Zahrnuje písma vycházející z egyptienek 19. století a jejich novodobé modifikace. Slučují se zde jak prvky antikvy (serify), tak lineárních písem (základní skelet znaků).
4.1.0.0 Lineární písmo serifové, tzv. clarendon
Charakteristické prvky kresby: tloušťka hlavních a spojovacích tahů je mírně rozdílná. Osa stínu oblých tahů je svislá, serify jsou čtyřhranné, deskovité, mají oblé náběhy.
4.2.0.0 Lineární serifové písmo s trojúhelníkovými serify
Výrazné klínové serify vodorovně nasazené v různém úhlu seříznutí.
4.3.0.0 Lineární serifové písmo s rovnými serify (egyptienka)
Vzniklo jako akcidenční písmo na počátku 19. století. Charakteristické prvky kresby: hlavní a spojovací tahy se v tloušťce neliší buď vůbec, nebo jen nepatrně. Čtverhranné (deskovité) serify jsou nasazeny bez náběhů a jsou v tloušťce shodné s hlavními tahy.
5.0.0.0 Lineární bezserifové statické písmo
Zahrnuje grotesky 19. století a jejich novodobé modifikace.
5.1.0.0 Lineární bezserifové statické písmo, grotesk
Charakteristické prvky kresby: Tahy písma jsou nepatrně diferenciované, výběhové obloučky u „c“, „e“, „s“ jsou zakončeny šikmo. Osa stínu je svislá, střední výška zvětšená, šířková proporce stejná.
5.2.0.0 Lineární bezserifové statické písmo, tzv. neogrotesk
Výběhové obloučky u „c“, „e“, „s“ uzavírají tvary těchto písem a jsou zakončeny vodorovně.
6.0.0.0 Lineární bezserifové geometricky konstruované písmo
Vychází z konstruktivismu začátku dvacátých let minulého století. Tvary jsou koncipovány do geometrického tvaru nebo z něj vycházejí.
6.1.0.0 Lineární bezserifové písmo odvozené ze čtyřúhelníku
Tvar čtyřúhelníku ovlivňuje podobu všech písmových znaků, šířková proporce není diferenciovaná.
6.2.0.0 Lineární bezserifové písmo odvozené z kruhu
Šířková proporce není diferenciovaná.
6.3.0.0 Lineární bezserifové písmo odvozené z jiného geometrického útvaru
Šířková proporce je diferenciovaná.
7.0.0.0 Lineární bezserifové dynamické písmo
Navazuje na dynamické schéma renesančních antikvových písem. Jedná se o písma s univerzální použitelností.
7.1.0.0 Lineární bezserifové dynamické písmo se svislou osou
Nemá velké rozdíly v šířkových proporcích. Lineární tahy znaků mají mírnou diferenciaci s kolmým vyvažováním osy a náběhové i výběhové oblouky nemají uzavřenou kresbu.
7.2.0.0 Lineární bezserifové dynamické písmo s nakloněnou osou
Výrazné rozdíly v šířkových proporcích, mírné odstínění v tloušťce písmových tahů. Tvarová modelace tvarů navazuje na renesanční antikvy. Náběhy a výběhy obloukových tahů mají otevřenou kresbu. Tvary minuskulí „a“ a „g“ jsou obvykle nejvíce příbuzné skeletu renesanční antikvy.
8.0.0.0 Lineární antikva
Zahrnuje písma, u nichž jsou sloučeny kresebné a tvarové prvky písem antikvových a bezserifových. Charakteristické prvky kresby: Rozdíly ve stínování písmových tahů jsou značné, především u písem se skrytými serify a s rozšířenými koncovými tahy, zatímco u písem s jemnými serify jsou často nepatrné. Šířková proporce není jednotná, častěji je stejná.
8.1.0.0 Lineární antikva s jemnými serify
Zahrnuje písma, u nichž krátké serify jen opticky uzavírají kresbu písmových znaků. Často u nich převažují monolineární tvary.
8.2.0.0 Lineární antikva se skrytými serify
Obvykle má mírnou diferenciaci ve stínování a rozdílnou šířkovou proporci znaků. Písmové znaky jsou zakončeny výrazným rozšířením (skrytými serify).
8.3.0.0 Lineární antikva s rozšířenými koncovými tahy
Má většinou diferenciovanou šířkovou proporci znaků se značně kontrastními písmovými tahy, které jsou zakončovány zřetelným rozšířením, ale méně výrazným, než jsou skryté serify.
9.0.0.0 Kaligrafická písma
Vycházejí z kultivovaných grafických skriptů s výraznými rozdíly v tloušťce tahů.
9.1.0.0 Dynamické
Navazuje na renesanční kaligrafii od 15. století. Tvary jsou odvozeny z kaligrafického písma psaného plochým perem postaveným šikmo k účaří.
9.2.0.0 Přechodové
Navazuje na kaligrafická písma z konce 17. století. Je odvozeno z kaligrafie plochým perem postaveným rovnoběžně s účařím.
9.3.0.0 Statické
Navazuje na psané, rytecké a litografické skripty z konce 18. a začátku 19. století. Vychází z kaligrafovaného písma psaného ostře seříznutým perem, u něhož se dosahuje rozdílů v tloušťce tahů písmen změnou tlaku.
10.0.0.0 Volně psaná písma
Vycházejí ze současných rukopisných skriptů. Většinou jen nepatrné rozdíly v tloušťce tahů, jsou psána kulatým a tupým nástrojem.
11.0.0.0 Lomená písma
Písma od gotiky až do 19. století, nová lomená písma vznikají ojediněle i v současnosti. V kresbě znaků jsou typické lomené tahy, u verzálek často velmi komplikované. Tloušťka písmových tahů je výrazně diferenciovaná. Existuje několik typů lomených písem — textura, rotunda, fraktura, gotikoantikva a švabach.
V současné době vzniká množství velmi originálních či amorfních písem, která se dají do některé klasifikační skupiny jen stěží jednoznačně zařadit. Existují proto i jiné klasifikace písem, které na nově vzniklá písma reagují. Není však smyslem tohoto článku je zde všechny vyjmenovávat. Československá klasifikace nám však může být vhodným vodítkem při zařazení klasických typografických písem.
Relevantní odkazy
- Slovo úvodem
- Typo názvosloví
- Konstrukce písma
- Měrný systém
- Stupeň písma
- Kerning
- Klasifikace písem
- Knihtisk