Sazba…
Dělení
Slova se v sazbě mohou, ale také nemusejí dělit. Je faktem, že v češtině, která používá spoustu tří- a víceslabičných slov, je dělení takřka nutností. V opačném případě se nám nemusí podařit dodržet optimální mezislovní mezery (sazba do bloku) nebo je pravý okraj nehezky „zubatý“(sazba na levý praporek).
Nejdůležitější zásady dělení
Dělí se výhradně víceslabičná slova, a to na hranici dvou slabik. Kde nejsou hranice slabik jednoznačné, je tato zásada doplňována zřetelem ke složení slova. Dělení je přípustné nejdříve po prvních dvou písmenech slova a tehdy, přejdou-li na další řádek nejméně tři písmena (včetně interpunkce — platí pro sazbu, čeština toleruje i dvě písmena na konci).
Slova složená dělíme přednostně v tzv. švu: cukro-var, maso-pust, kolo-běžka…
U dvou slov, která jsou spojena divisem,
musí být spojovník jak na konci prvního, tak na začátku
dalšího řádku:
Dám Vám leták pouze tehdy, chcete-
-li se zúčastnit naší soutěže.
V tom případě Vás odkážu na slovník česko-
-anglický.
Rozdělujeme především tam, kde lze rozeznat slabičnou předponu: pod-stavec, nad-měrný, na-dýchat, nej-lépe, roz-ohnit se…
Kde je jasná hranice mezi základem slova a koncovkou nebo příponou začínající na souhlásku, je tato hranice zpravidla také hranicí pro dělení: nejlep-ší, zaspa-li, nadměr-ný…
Jestliže už je stavba slova ze současného hlediska nezřetelná, je možno dělit slovo na kterékoli jeho slabičné hranici, např.: zam-knout i za-mknout, nad-chnout i na-dchnout; bás-ně i bá-sně; cit-ron i ci-tron; dok-tor i do-ktor; hr-dlo i hrd-lo; myš-lenka i my-šlenka; se-stra, ses-tra i sest-ra; vlastnos-ti i vlastno-sti; čes-ký i če-ský; všich-ni i vši-chni; pras-kat i pra-skat atd.
Dále pro sazbu platí několik specifických pravidel. Jelikož se v ní uplatňuje výrazně estetické měřítko, snaží se například o hezky zarovnané okraje, které ovšem každé rozdělené slovo či interpunkce do jisté míry narušuje. Proto byl stanoven limit tří dělení pod sebou (přičemž za dělení se považuje i interpunkce), maximum je pak šest. Neplatí to však pro velmi úzkou sazbu do pětadvaceti liter, kde je přípustné každé gramaticky správné dělení.
Kdy se dělit nesmí
Na konci řádku nesmí zůstat jedno písmeno: o-kolo, u-pravit.
Další zvláštností češtiny je, že na konci řádku nesmí zůstat viset jednohlásková předložka s S, k K, v V, z Z, o O nebo spojky A, i I. Výjimkou je spojka „a“, ale uděláme lépe, pokud ji také převedeme na nový řádek.
Pokud by rozdělením vzniklo slovo nevhodného nebo pejorativního významu: ná-držka, spisova-tele, kni-hovna, se-kunda.
Čísla se zkratkami jednotek: 155-m, 200-Kč, 20-ha.
Data vysázená číslicemi: 12. 7. 1982, 12. července 1982. Pokud musíme datum rozdělit, musíme jej vypsat: 12. čer-vence. Stejně pak u jednotek: 200 ko-run.
Nedělíme zkrácené jméno a příjmení nebo zkrácený titul a jméno: A. Lustig, Mgr. Kopecký.
Zásadně nedělíme zkratky: t. č., s. r. o, a. p.
V sazbě na praporek a především u nadpisů neponecháváme předložky na konci řádku, nadpisy nerozdělujeme vůbec a respektujeme jejich větné členění.
Aplikace teorie v praxi — dělení na počítači
Dělení slov v textovém editoru nebo v sázecím programu obstarává počítačový algoritmus. Je třeba nastavit si v programu správný slovník dělení (pro češtinu český, pro angličtinu anglický), který by měl obsahovat seznam výjimek daného jazyka. Faktem zůstává, že je nutná kontrola, počítač nemůže v tomto směru člověka nahradit a přirozeně se dopouští chyb, které odhalí až korektor.
Za slova, kde si nepřejeme dělit, vkládáme nerozdělitelnou mezeru, která spojí patřičné slovo s následujícím a nemůže na jejím místě dojít k zalomení řádku. Je proměnná, což nám většinou vyhovuje, ale jsou případy, kdy to vhodné není jako např. u čísel a jednotek, kde se má sázet mezera s neměnnou velikostí.
Ruční dělení
V případě, že počítač slovo špatně rozdělí, přistoupíme k vložení znaku podmíněné dělení. Jeho výhoda oproti obyčejnému spojovníku je v tom, že pokud provedeme v sazbě další úpravy a slovo přeteče na další řádek, spojovník z něj zmizí.
V textových editorech typu Word nebo OpenOffice.org nepracuji, nejsem si tedy zcela jist, jak je to s podporou příslušného znaku. V InDesignu jej vložíme pomocí kombinace kláves Ctrl+Shift+- (Windows) nebo Apple+Shift+- (Mac OS). Pro automatické vkládání nerozdělitelných mezer existuje pro InDesign zásuvný modul, jenž se dá zdarma stáhnout z webu distributora Adobe aplikací v ČR.
Nejsem češtinář, každou konstruktivní připomínku tedy vezmu s povděkem na svém mailu a případně doplním. Zde vypsaná pravidla pro správné dělení jsou pouze ta základní, vím, že jich existuje mnohem víc, ale předpokládám že kdo se o problematiku zajímá, sežene si patřičnou literaturu.