Sazba…
Vyznačování
Vyznačováním nazýváme zvýrazňování určité části textu. Základním pravidlem je citlivé a střídmé zasahování do textu. Pro vyznačování jsou určeny tyto řezy, případně jejich kombinace:
- kurziva
- polotučné
- tučné
- kapitálky
- VERZÁLKY
Vyznačování podtržením nemá v klasické typografii místo, je doménou psacích strojů a jeho nevýhoda spočívá v tom, že nehezky přeškrtává spodní tahy písmových znaků. Smyslu nabývá hlavně na internetu, kde je vyhrazeno pro odkazy.
Kurziva (kurzíva, kursiva)
Kurziva je nejpřirozenějším způsobem, jak v textu vyznačovat. Má stejnou „barvu“ jako základní řez písma, ale svou výraznější kresbou na sebe dokáže dostatečně upoutat, nepůsobí tedy rušivě, ale spíše jako příjemné osvěžení. Zde je třeba vyjasnit si jisté pojmy.
„Pravá kurziva“
Pravou kurzivou se nazývá kresebná verze z rodiny písma, jež se od základního řezu liší především nakloněním, výraznější, zdobnější kresbou a úspornější sazbou. Svým charakterem se podobá ručně psanému písmu. Hlavně je ale samostatně nakresleným řezem. Nejnápadnější je v antikvových písmech.
„Nepravá kurziva“(nakloněné písmo)
Řez písma, který vznikne prostým nakloněním řezu základního, nazýváme nepravá kurzíva. Dochází zde k určité deformaci písmových znaků a celkový estetický dojem většinou není valný. Jsme-li nuceni použít naklonění písma, nemělo by nikdy přesáhnout 13 %.
Polotučný řez
Nachází použití tehdy, chceme-li v textu výrazněji upoutat čtenářovu pozornost. Někdy je nesnadné rozeznat, zda se jedná o polotučné nebo tučné písmo, u některých písmových rodin existuje dokonce několik odstupňovaných ztučnění základního řezu (např. Frutiger).
Tučný řez
Volíme, pokud je třeba silně upozornit na slovo, výraz nebo skutečnost. Jeho užití by mělo být omezeno na několik málo případů, protože dochází k nápadnému narušení plynulosti sazby. V beletrii se zásadně nepoužívá.
Kapitálky
Kapitálkami nazýváme řez, u kterého znaky sice tvarově odpovídají verzálkám, ale rozdíl tkví v tom, že jsou zmenšeny na střední výšku písma, tedy výšku minusek. Přirozeně mají v dostatečné míře nasílené tahy (výraznější duktus), aby nepůsobily uprostřed textu světlejším dojmem. Tím jsem zároveň vysvětlil rozdíl mezi pravými a nepravými kapitálkami. Nepravé, jež vzniknou umělým zmenšením verzálek v sázecím programu, jsou o poznání světlejší než základní řez písma. V praxi se to někdy obchází tak, že se verzálky udělají mírně vyšší než minusky, ale i tehdy je zkušené oko pozná na první pohled. Více snad napoví obrázek.
Vyznačování kapitálkami budí elegantní až slavnostní dojem a setkáme se s ním obvykle ve slovnících a poezii.
Verzálky
Použití verzálek vprostřed textu se již považuje za mírně archaické, význam nachází spíše v akcidenční sazbě.
Vyznačování a interpunkce
Zvýrazňujeme-li slovo, výčet nebo výraz ve větě, interpunkci nezvýrazňujeme, je součástí celé věty. Jinak je to v případě, pokud je interpunkce součástí celého výrazu.
Chybně:
Mám rád šunku, bůček, slaninu, ale i řízek.
Správně:
Mám rád šunku, bůček, slaninu,
ale i řízek.
Ale:
Křičeli na mne táhni!, ale já na to ani náhodou!,
mládenci.
Jednoduchý příklad: 10 × 10 = 100
Pro vyznačování platí snad ještě více než jinde pravidlo, že čím méně jej použijete, tím lepšího efektu dosáhnete. Určitě znáte ze svého okolí texty, kde je vyznačeno vše a zároveň nic. Více než dva tři způsoby vyznačování jsou určeny pro slovníky a odbornou literaturu.